4. kapitola
Crimson se protáhla a odlepila tvář z otevřené knihy. Zase usnula při čtení.
Zamžourala očima směrem k balkonu. Slunce svítilo a ozařovalo celou místnost.
Vytřeštila oči, jak jí projela vlna naprosté hrůzy.
Zaspala na snídani s princem!
Rychle se upravila, vzala knihu a několik pergamenů a rozběhla se směrem k princovým komnatám.
Zaklepala na dveře, počkala na odpověď a vstoupila.
Loki seděl v křesle, napřímený jakoby spolkl pravítko a tvářil se přísně. Šel z něho strach.
"Vaše Výsosti... já... já... moc se omlouvám," začala ze sebe chrlit Crimson, Loki ji mávnutím kopyta zadržel.
"Určitě máš dobrý důvod, proč si se nedostavila včas, ale byl bych rád, kdyby se to příště neopakovalo."
"Ano, Vaše Výsosti," sklopila hlavu Crimson.
"A teď se posaď," řekl princ. Pořád vypadal přísně.
Crimson zaujala své místo u stolu, knihu a pergameny položila na zem. Bála se, co bude následovat.
"Předpokládám, že si ještě nejedla," poznamenal Loki a přisunul před ní mísu se zbylými muffiny.
Crimson se vrhla na dobrůtky, jen aby se nemusela dívat na prince. Styděla se, že udělala hned druhý den takovou botu.
Loki pozoroval, jak se nimrá v jídle a snaží se vyhnout jeho pohledu. Byl na ni naštvaný a chtěl ji potrestat, ale když teď pozoroval, jak je malá ponička vyděšená, bylo mu jí tak nějak líto.
"Tak copak tě zdrželo?" rýpl si do ní.
Crimson zvedla hlavu a všimla si, že princ se usmívá.
Trošku se uklidnila. Zvedla knihu ze země a odlevitovala ji na stůl před prince. Ten si přečetl titul a povytáhl obočí.
"Dočetla jsem ji jen do třicáté třetí kapitoly," přiznala, "a pak jsem na ní usnula," dodala sklesle.
Loki vytřeštil oči.
"Chtěla jsem vám pomoct... Jenže v iluzionárních kouzlech se nevyznám, tak jsem si je chtěla prvně nastudovat..." vysvětlovala dál.
Loki nevěděl, co říct. Tahle malá ponička se snažila přečíst tuhle obrovskou knihu, aby se dozvěděla něco o oboru, se kterým nemá nic společného a nakonec usnula bůhví kdy v noci, ani ne v posteli, ale přímo nad tou knihou.
A to vše kvůli němu.
Byl ohromen.
"Chcete se podívat, na co jsem zatím přišla?" zeptala se Crimson, Loki přikývl.
"Ehm..." zarazila se Crimson, Lokimu došlo, že by bylo lepší se přesunout na lenošku. Ihned se na ni uvelebil a zároveň vedle sebe nechal dost prostoru, aby se ponička mohla posadit vedle něj. Crimson odlevitovala bichli a pergameny a zaujala své místo. Ještě si přilevitovala pero z nedalekého stolku, aby měla čím psát.
Zhluboka se nadechla. Loki si povšimnul, jak se jí zablesklo v očích.
"Táákže..." spustila.
---
Bylo to dlouhé, vyčerpávající a zabralo to několik hodin. Tentokrát i s obědem.
Loki ležel rozvalený na zádech, žvýkal zbytek listu ledového salátu a pozoroval Crimson, která stále listovala knihou a pročítala různé části knihy. Obdivoval její energičnost a schopnost zapamatovat si tolik věcí.
Najednou si na něco vzpomněl. Zvedl hlavu.
"Co že to vlastně děláš, maličká?" zeptal se.
Crimson se na něj nechápavě zadívala.
"Princezna Celestie říkala něco o studiu, ty sama si mluvila o "svém oboru". Strávili jsme spolu dva dny a já o tobě vlastně pořádně nic nevím."
"Ah, tohle," usmála se Crimson a konečně zaklapla knihu.
"Studovala jsem na Akademii pro nadané jednorožce, loni jsem konečně složila závěrečné zkoušky."
Napřímila se a v hlase ji zazněla pýcha.
"Během posledního roku studia si mě vybral vedoucí mého oboru, profesor Silver Cloud, jako svého budoucího asistenta. Což v podstatě znamená, že se stanu jeho nástupcem na pozici profesora, až odejde na odpočinek."
Zasnila se. Loki se musel usmát jejímu nadšení.
"Ale prvně musím složit postgraduální zkoušky, na které se tady připravuji," dodala.
"Ty nejsi odtud?" zeptal se Loki.
"Ne, pocházím z Canterlotu. Otec s matkou tam vlastní obchod s knihami."
"To vysvětluje tvoji obsesi knihami," poznamenal Loki, Crimson se zasmála.
"Jo, knihy byly moje záliba už od hříběte. Sestra se potulovala venku, bavila se s přáteli a randila a já jsem trávila čas zahrabaná v knihách ve svém pokoji. Matka se mě chodila ptát, jestli vůbec žiju, protože jsem byla schopná nevyjít několik hodin ven."
Loki si to představil a musel se uculit.
Zarazil se.
"Ty máš sestru?" zeptal se.
"Jo," přisvědčila Crimson, "jmenuje se Violet Star. Je starší než já. Moc se nevídáme, protože bydlí v Manehattanu, ale vždycky si najde čas, aby nás navštívila, buď doma v Canterlotu nebo tady v Křišťálovém království. Přece jen už je vdaná a má dítě, malou Carmin. Takže jsem i tetička," ušklíbla se pyšně.
"Taky mám sourozence, bratra..." poznamenal Loki.
Ucítil na patře hořkost, když si vzpomněl na Thora. Když slyšel, jak pěkně mluví Crimson o své sestře, uvědomil si, jak se mu přes všechno špatné po nevlastním bratrovi vlastně stýská.
Crimson zarazil ton, jakým to řekl, ale nechtěla vyzvídat.
"No a tady v Křišťálovém království už budu skoro rok," snažila se zamluvit nastalé ticho.
"Stále jsem se nedozvěděl, čím se tvá magie odlišuje od ostatních. Pochopil jsem, že jednorožci ovládají magii, ale každý jiným způsobem," nadhodil po chvíli.
"To máte pravdu. Někteří ovládají jen jednoduchá kouzla, která jim usnadňují život a někteří... hmm, někteří jsou jako já," pokrčila rameny.
"Mají talent na určitý druh magie. V mém případě jsou to přírodní živly."
Pak mu popsala, jak zjistila, že má nadání na magii, jak přišla ke svému cutie marku a všechny ty zajímavé drobnosti ze svého života.
Poté se jejich hovor stočil na poníky všeobecně, jejich rozdělení a vztahy.
Crimson to uzavřela krátkou lekcí z dějin Equestrie.
Venku už se smrákalo, když ji Loki nakonec propustil.
"Zítra ráno, hvězdičko," mrkl na ni, když odcházela, znova cítila, jak se jí po tvářích rozbíhá ruměnec.
Během přípravy večeře jí napadl geniální nápad, jak zpestřit zítřejší setkání s princem.
Byl už sice večer, ona ale věděla, kam zaběhnout pro všechny věci, které bude potřebovat.
Když je všechny měla shromážděné na stole ve své komnatě, rozhodla se, že je konečně nejvyšší čas jít spát.
Přece nechce znova zaspat.
Když usínala, nemohla se ubránit úsměvu.
Doufala, že se její překvapení bude princi líbit.
Žádné komentáře:
Okomentovat