Oblíbená kniha

“There was Eru, the One, who in Arda is called Ilúvatar; and he made first the Ainur, the Holy Ones, that were the offspring of his thought, and they were with him before aught else was made.”

Má oblíbená kniha?

Silmarillion. Bez zaváhání.

  Mám ráda Pána Prstenů, Hobita i další sáhodlouhý zástup knih, ale obří nedokončené mistrovské dílo
J. R .R. Tolkiena, které po jeho smrti dal dohromady jeho syn Christopher a vydal v roce 1977, v mém srdci stojí na vrcholu žebříčku co se Tolkienovy tvorby týče.
  A to z několika důvodů.

  Miluji velké epické kosmologické mýty.
  Příběhy hrdinů větších než život na pozadí nedozírných vesmírů.
  Příběhy plné postav i postaviček, míst, dat, které se můžu učit nazpaměť a pak s nimi prudit své stejně postižené kamarády nebo i lidi, které to vůbec nezajímá (ne nadarmo jsem si za blahých dob WoW nejvíce cenila svého titulu Loremaster).

  Silmarillion to splňuje bezezbytku. Obzvláště, pokud si člověk rozšíří obzor knihami typu "Kniha nedokončených příběhů" a "Kniha ztracených pověstí", které obasuhují dopňující informace a verze příběhu, které se nedostaly do "oficiální" podoby. Tam člověku dojde, jak obrovský (a v podstatě nesplnitelný) byl Tolkienův sen ohledně stvoření Ardy a její historie.

  Ačkoli se jedná o fantasy knihu, může se svým rozsahem a záběrem směle řadit vedle kosmologické eposy typu Edda, Mabinogion, Kalevala nebo Máhabharáta.

No, a pak samozřejmě příběhy. Dva.

"Sbohem země a obloho!
Vděčím ti přece za mnoho,
ty požehnaný severní kraji
kde bílé nožky přebíhají
Lúthien Tinúviel,
té nejkrásnější již kdo zřel.
I kdyby svět se do zkázy zřítil
a propadl se do nebytí,
přece je dobré, že byl stvořen
večer a úsvit, země, moře -
neboť byla i Lúthien."

  Žalozpěv Leithian, Propuštění z pout. Nebo-li Beren a Lúthien.
  Dle mého názoru nejkrásnější milostný příběh vůbec. Balancující lásku, žal, naději i akci.
  Příběh, jehož následky ovlivňují budoucí utváření dějin.
  Příběh, jehož hlavními leitmotivy jsou sebeobětování pro milované a spojení dvou elementů, které nikdy neměly být spolu, ale tím, že se vzepřely, vytvořily naději pro jiné.

A Lúthien je badass. Bez keců :D

"A Túrin Turambar turún' ambartanen."

Narn i Hîn Húrin, Příběh Húrinových dětí.

  Temný a tragický příběh dvou sourozenců, sestry a bratra, ze kterého na hony čiší Tolkienova inspirace severskými mýty, Prstenem Nibelungů v tomto případě.

  Oblíbenost tohoto příběhu je u mě navíc podpořena nádhernou skladbou Kristiny "Orsejky" Nohavicové "Nienor Níniel".

(poslechnout si ji můžete zde: http://pisnestredozeme.cz/song?songid=129 )

Takže teď už víte, jaká je má oblíbená kniha.