Tak tady mám jasno :)
Betty McDonaldová - Co život dal a vzal
Tuhle knihu mi kdysi dávno podsunula mamka a já se do ní hned zamilovala. A tak jsem se stala třetí generací žen v naší rodině, které tuto knihu zbožňují. Protože u nás to zřaly všechny baby :D
Tahle kniha je pro mě papírovou verzí hrnku horkého kakaa, čokolády, huňatého županu a chlupatých ponožek. Stačí zalézt do postele, otevřít na libovolné straně a hned je člověku na světě líp.
Lehce ironický, ale stále silně lidský humor se kterým autorka popisuje svůj boj s životními peripetiemi jako je nezaměstnanost, výchova dvou dcer coby svobodná matka a hlavně hospitalizace v tuberkulozním sanatoriu, mě vždycky dostane.
U nás vyšla kniha jako soubor tří knih, které byly v Americe vydané samostatně - Kdokoli může dělat cokoli, Morová rána a Dusím se ve vlastní šťávě.
Mou nejoblíbenější je Morová rána, tedy právě příběh, který se odehrává v tuberkulozním sanatoriu.
Tahle část hodně ovlivnila můj smysl pro humor, takový ten lehce cynický, ale stále příjemný. A naučila mě, že je lepší se svým problémům vysmát, než se jimi nechat stáhnout ke dnu nebo se nimrat ve svým bolístkách. Protože vše zlé je k něčemu dobré (když už k ničemu jinému, tak jako námět na dobré historky k obveselení kamarádů).
Kniha je psaná lehce a čtivě, postavičky jsou tak kouzelně obyčejné (jak ty "hodné", tak "zlé") a dokáží přirůst k srdci (mými favority je Kimi Sanbo (mimochodem, její pravé jméno je Monica Sone a je to spisovatelka) a Eileen Kelly).
Jak jsem již říkala, u nás tuto knihu milovaly tři generace žen a pamatuji si na večery, kdy jsme s babičkou a mamkou seděly nad kafem u stolu a mamka předčítala (nejčastěji kapitolu Kimi, příhoda s cukrovou vodou a natáčkami mě dokáže odbourat dodnes) a všechny tři jsme se smály, nebo jsme se oslovovaly "hláškami" z knihy.
Jediné, co mě mrzí je, že jsem přišla o svou ohmatanou a očtenou verzi, ze které sice už vypadávaly listy, ale která se u nás dědila.
Ale jednou si pořídím svou vlastní verzi, protože tahle kniha je nutnost.
A aspoň jednou by si ji měl přečíst každý, kdo se chce zasmát nebo zjistit, že i přes vše špatné je vlastně na světě krásně.
PS: Jo, a taky žeru Tři muži ve člunu od Jeromeho K. Jeromeho a Literární poklesky od Stephena Leacocka. Pokud hledáte suchý britský humor, s těmito dvěma kousky nemůžete minout!
Žádné komentáře:
Okomentovat