A trošku toho vesela. Stará HP povídka :))
Byl večer, prvního září, začátek nového školního roku v Bradavické škole čar a kouzel. Velkou síň ozařovalo světlo tisíce svíc a odráželo se od tváří studentů i od tváří prvňáčků, kteří už stáli nastoupení před učitelským stolem. Profesorka Hermiona Snapeová se nervozně zavrtěla na své židli. Tento večer byl pro ni obzvláště důležitý. Její manžel, profesor Severus Snape, jí položil ruku na rameno, aby ji uklidnil, i když jeho taky ovládla příjemná nervozita. Oba k tomu měli důvod. V zástupu prvňáčků stály jejich dvě jedenáctileté dcery, dvojčata. Právě dnes se mělo rozhodnout o jejich zařazení do kolejí a ačkoli jim to nikdy nahlas neřekli, bylo to pro jejich rodiče svým způsobem důležité.
Zástupce ředitele začal z dlouhého pergamenu předvolávat adepty studia čar a kouzel, aby předstoupili a nechali se zařadit do koleje. Hermiona i Severus sledovali, jak se před nimi střídají malí vystrašení špunti, kteří se mají stát novou generací kouzelníků a čarodějek.
„A je to tady,“ pomyslela si Hermiona, když zástupce došel k písmenu „s“, a zatetelila se blahem.
„Yennefer Snapeová,“ řekl zástupce. Velkou síní to zašumělo, všichni tušili, že jde asi o dceru jejich profesorů. Dívka jakoby vypadla z oka Snapeovi. Vysoká, štíhlá, s černými vlasy někam do pasu. Hrdě předstoupila a nasadila si Moudrý klobouk.
„Zmijozel!“ ozvalo se ztichlou Velkou síní. Snape se hrdě podíval na manželku.
„Vissena Snapeová“ zavolal zástupce druhou dívku. Mladší z dvojčat byla Hermioninou dokonalou kopií. Oříškové oči se jí leskly vzrušením a aureola nezkrotných hnědých vlasů odrážela světlo svic. Hermiona zatnula pěsti.
„Musí to být Nebelvír. Když je Yen ve Zmijozelu...“
Dívka se nadechla a nasadila si klobouk. Chvíle ticha.
A pak se to stalo...
„Havraspár!“
A/N: Tímto děkuji Andrzeji Sapkowskému, že jsem si mohla půjčit jména jeho dvou čarodějek, Yennefer z Vengenbergu (mimo jiné předloha pro Melissu Greyovou) a Visseny.
Žádné komentáře:
Okomentovat