pondělí 11. března 2013

Fialový šeřík

Má úplně první publikovaná povídka. Fanfic z prostředí Harryho Pottera s OC, lovestory jako trám, tak bacha, ať vás nechytne hyperglykemický záchvat :)) Protože má povídka jen šest krátkých kapitol, dám ji celou do jednoho příspěvku, bude to jednodušší, než ji kouskovat. Enjoy!


    Tuto povídku bych chtěla věnovat muži, do kterého jsem byla 4 roky zamilovaná a on mé city neopětoval. Ondřeji, byl jsi pro mne tím, čím byla Lily Evansová pro Severuse Snapea, v tom dobrém i v tom zlém... a za to Ti děkuji.


1.kapitola: Neznámá kráska
Together in all these memories,
I see your smile.
All of the memories I hold dear.
Darling you know I'll love you,
Till the end of time.“
Within Temptation, Memories

    Červen se pomalu přehoupl přes půlku. Celý kouzelnický svět oslavoval pád Pána zla. Jakoby i teplé a slunečné počasí s příslibem léta oslavovalo konec vlády tyrana. Ačkoli to bylo vélké vítězství, přece jen bylo poznamenáno hořkostí ztráty. Ztráty přátel, rodin, lásek...
    Severus Snape sice zemřel na špinavé podlaze v Chroptící chýši, ale Harry se postaral, aby jeho pohřeb byl důstojný. Protože profesor neměl žádné příbuzné, rozhodl se Harry, že se o vše postará, aby mu udělal aspoň nějakou službu. Rozhodl, se svolením nově jmenované ředitelky Minervy McGonagallové, že místem profesorova posledního odpočinku budou pozemky bradavické školy. Místo vybral záměrně, pochopil, že to nejhezčí, co kdy Snape zažil, se odehrálo zde. Že Bradavice byly pro Snapea, stejně jako pro něj, ten opravdový domov.
    Pohřbu se účastnilo jen několik málo lidí, Harry, Ron, Hermiona, pár profesorů, členové Řádu. Harryho ale hned zaujala neznámá osoba stojící bokem hlavního hloučku. Byla to vysoká, evidentně velmi krásná žena, i když jí z obličeje nebylo moc vidět. Oblečená byla v dlouhý černý plášť s kápí přehozenou přes hlavu, takže se jí většina obličeje topila ve stínu. Zpod kápě jí na hruď spadaly dlouhé temně hnědé vlnité vlasy, v ruce třímala snítku fialového šeříku a nezadržitelně plakala.
    Když obřad skončil, všichni se pomalu vydali k hradu, jenom žena zůstala a přistoupila blíže k čerstvému hrobu. Harry se ohlédl a z povzdálí sledoval, jak poklekla a položila na hrob snítku šeříku. Zůstala klečet, dokud najednou nepropukla v hořký srdceryvný pláč, který neukryla ani tím, že schovala obličej pod kápí do dlaní. Její vzlykot bodal jako nůž.
    Harry doběhl ostatní a zastavil profesorku McGonagallovou.
    "Nevíte, kdo to je?" zeptal se šeptem a hlavou naznačil, že myslí neznámou ženu. Profesorka se zamyslela.
    "Připadá mi povědomá, ale nemohu si vzpomenout odkud..."
    Druhý den se Harry vydal na malou procházku. Hlavu měl plnou myšlenek a doufal, že pobyt venku na čerstvém vzduchu mu pomůže trochu pročistit hlavu. Podvědomě zamířil i k Snapeově hrobu. Už zdáli se mu zdálo něco divného, když však přišel blíž, krve by se v něm nedořezal. V prvním okamžiku strnul hrůzou nad tím, co viděl. Celý náhrobní kámen byl pocákán krví a na čerstvé hlíně hrobu spočívalo bezvládné tělo neznámé ženy. Její krásná tvář byla mrtvolně bledá, oči měla zavřené, jakoby jen spala. Ruce měla rozhozené jako hadrová panenka, kterou někdo hodil na zem. Vedle jejího těla ležela hůlka a snítka fialového šeříku.
    Když byl Harry konečně schopný reakce, rychle padl na kolena a snažil se nahmatat ženě puls. Marně... Zvedl se a utíkal do hradu pro pomoc. Za chvíli se vrátil s profesorkou McGonagallovou a madame Pomfreyovou, jimž v patách běžel Ron s Hermionou. Madam Pomfreyová však konstatovala, že už ženě není pomoci. Nikdo nevěděl, koho to napadlo, ale bylo rozhodnuto, že tělo zatím bude odneseno do Brumbálovy pracovny, než se podaří vypátrat příbuzné ženy a kontaktovat je. Harry pomohl oběma ženám v přesunu. V Brumbálově pracovně vyčarovala profesorka McGomagallová provizorní katafalk. Všechno to hemžení probudilo bývalé ředitele pokojně klímající ve svých rámech. Všichni reptali a ptali se, co se děje, dokud jeden z nich neprotrhl jejich brumlání, když spatřil tělo, které právě dávali na katafalk.
    "Melissa?" vyhrkl profesor Brumbál ze svého portrétu nad psacím stolem...




2.kapitola: Přítel
,,Thank you for those special moments
You'll always be here in my mind
Did you know you changed my life?”
Gwen Stefani, Wonderful life


    ,,Vy ji znáte, pane?” udiveně se otočil Harry.
    ,,Samozřejmě, že ji znám," odvětil Brumbál a smutně se ze svého rámu podíval na bezvládné tělo, které zrovna profesorka zakrývala vyčarovaným suknem. V tu chvíli do pracovny vtrhla i Hermiona, s udýchaným Ronem v patách.
    ,,Co se vlastně stalo, Harry?" vyhrkla.
    ,,Na to samé jsem se chtěl zeptat i já," obrátil se Brumbál na Harryho. Harry jim rychle vylíčil, co se událo. Brumbál ho zamyšleně posluchal se smutným výrazem.
    ,,Na Snapeově hrobě, říkáš?" shrnul profesor, když Harry skončil.
    ,,V podstatě mě to nepřekvapuje," konstatoval zasmušile.
    ,,Melissa Greyová," odpověděl na jejich tázavé pohledy, ,,byla první vážnou a asi jedinou známostí profesora Snapea. Byla to talentovaná čarodějka a velmi krásná dívka. Vroucně Severuse milovala, stejně vroucně jako Snape miloval tvou matku, Harry." Harry se zadíval zamyšleně na katafalk a pochopil bolest, s jakou žena včera plakala na Snapeově hrobě.
    ,,Myslím," vyrušil ho Brumbál z myšlenek, ,,že si oba zaslouží, abych pověděl jejich příběh..."
    ,,Vše začalo Melissiným nástupem do Bradavic," začal Brumbál.


    Naposledy se z okna dívala, když padal soumrak. Teď už bylo sametově černé nebe pokryto hvězdami. A vlak začal zpomalovat. Srdce jí poskočilo, když si to uvědomila. Je tady, je v Bradavicích!
    Těžko kontrolovala své vzrušení, když průvod prvňáků vcházel do Velké síně. S očima doširoka otevřenýma a rozzářenýma hltala všechny vjemy kolem sebe, zářící světlo tisíce svící nad dlouhými kolejními stoly, tváře studentů, zvědavě pozorující nové adepty studia čar a kouzel, stříbřitě třpytivé duchy i samotnou ohromnost a velkolepost Velké síně.
    Když všichni došli až k učitelskému stolu, nesnažila se bojácně ukrýt, jako ostatní děti, ale stoupla si hrdě dopředu, jak se na čarodějku jejího rodu sluší. Narovnala se a s tváří ozářenou světlem svící, si počkala na svůj osud. Zařazování právě začalo…
    Nemusela čekat dlouho, než profesor s dlouhými hnědými vlasy a stejně hnědým vousem přečetl z pergamenu její jméno.
    „Melissa Greyová,“ zaznělo síní. Melissa se zhluboka nadechla, na zlomek vteřiny zaváhala, ale pak rozhodně vykročila. Moudrý klobouk se jen letmo dotkl jejích lesklých vlasů.
    „Zmijozel!“ Melissa se vítězoslavně usmála a zamířila ke svému stolu, odkud se teď ozýval jásot a tleskání.
    „Můžu si přisednout?“ zeptala se hubeného černovlasého mladíka, který seděl na kraji lavice. Ten na ni upřel pohled černých očí a pak přikývl.


    „Do psí mateří…“ ulevila si Melissa, v jedné ruce knihu kouzel a v druhé hůlku, z jejíž špičky se nepatrně kouřilo.
    „Co se stalo?“ ozvalo se z rohu místnosti, kde se právě z křesla zvedl ten druhák, vedle kterého si první den na hostině sedla. Vypadal, že ho svým pokusem o čarování vyrušila, aspoň o tom vypovídal jeho otrávený výraz.
    „Nějak… mi to… nejde…“ procedila Melissa naštvaně a zatřepala hůlkou.
    „Můžu se podívat?“ zeptal se a vzal jí z ruky knížku.
    „Ale vždyť to je učebnice pro třetí ročník,“ povytáhl obočí a pak se zamračil, „kde jsi ji vzala?“
    „Otec mi ji dal,“ odpověděla.
    „Ty jsi ta prvačka, o které mluvil Brumbál, viď?“ Jeho rty zkřivil úšklebek.
    „Vyjadřoval se s obdivem ke tvému talentu,“ řekl Snape, když jí podával knihu zpět.
    „Mám už s těmito kouzly nějaké zkušenosti, pomůžu ti,“ nabídl se. „Jmenuju se Severus Snape.“
    „Melissa Greyová,“ odpověděla a zářivě se usmála. Snape si všiml, že má zelené oči. Jako Lily.


    "Melissa byla velmi talentovaná dívka, což vzhledem k jejímu původu nebylo až tak podivuhodné," poznamenal Brumbál, ,,hodně mi ji připomněla slečna Grangerová, " usmál se na Hermionu.
    ,,I když u Melissy to nebylo tak překvapivé." Harry se na něj tázavě podíval.
    ,,Slečna Greyová, Harry, patřila k jedné z nejstarších kouzelnických rodin, kde se talent dědil z otce na syna a z matky na dceru..." Brumbál se odmlčel.


    ,,Každopádně," pokračoval po chvíli, ,,se z Melissy a Severuse brzy stali přátelé."




3. kapitola: Lilie a šeřík
„Půl, jen půl těla mám
Druhá půl je tvá
Můj, jen můj dech zkrácený
Když tvůj stín objímá
Ty, nebo já?“
Maya, Průhledná


    „Roky plynuly, Severus stál po boku Lily, již tajně z povzdálí sledoval, ale nezapomínal ani na svou jedinou zmijozelskou kamarádku. A Melissa se mu před očima měnila z malé ambiciozní holčičky v hrdou a sebevědomou čarodějku. Její krása začala okouzlovat i chlapce kolem ní, ale ona si toho nevšímala.“ Albus se na chvíli odmlčel, jak se ztratil ve vzpomínkách.


    „A pak přišel rok Severusových NKÚ...“

    
    „Blbečči,“ utrousila Melissa nakvašeně a sesunula se do prostorného ušáku vedle Severusova křesla. Ten ani nevzhlédl od knihy, do které měl zabořený svůj hákovitý nos. Byl v pátém ročníku, což znamenalo, že na konci roku bude skládat NKÚ, tak nechtěl ponechat nic náhodě. Po chvíli napjatého ticha se ale neudržel.
    „Tak kdo tentokrát?“ zeptal se potměšile.
    „Znáš Crowleyho? Ten blonďák z Mrzimoru...“ odpověděla Melissa a odhrnula si z čela několik pramínků.
    „To, že mě nahání půlka Zmijozelu, bych ještě nějak přežila,“ rozpovídala se, zatímco se naklonila k brašně, aby z ní vytáhla gumičku a začala si splétat temné vlasy, které jí už teď spadaly někam do půli zad, do pevného copu, „ale že mě pozve na rande snaživý prefekt z Mrzimoru, to jsem fakt nečekala...“ Odfrkla si a zavrtala se hlouběji do ušáku.
    „Ty se asi nedíváš do zrcadla, že?“ poznamenal jízlivě Snape a zaklapl knihu, aby ji na chvíli odložil. Nasupeně se na něj podívala.
    „Co tím myslíš?“
    „Jsi den ode dne hezčí, má drahá Mel,“ shrnul Snape. Melissa se zarděla. Slýchavala dost často, že kromě talentu podědila i notnou dávku půvabu svých předkyň, ale od Severuse to bylo takové... příjemné... Pousmála se pro sebe.
    „Měla bys jim dát šanci,“ navrhl Snape. Když se na něj překvapeně podívala, jen pokrčil rameny. Znovu si odfrkla a vytáhla z brašny težkou knihu, za kterou se skryla.
    „To tak,“ pomyslela si. „Takovému póvlu... ale tobě bych šanci dala...“ Byla ráda, že za knihou není vidět jak zrudla a rychle náhlou myšlenku zahnala.


    Ale sama sobě si nemohla nic nalhávat. Severus pro ni už nějakou chvíli byl víc než přítel. V noci se jí o něm zdávalo. Nemohla přijít na to, proč ji tak fascinuje. Severus rozhodně nebyl prototypem krásného muže. Vyhublý, s bledou pletí, mastnými vlasy a hákovitým nosem. „Kráska a zvíře“ usmála se pro sebe. Muselo to být něco uvnitř něj, co v ní vzbuzovalo tu neodolatelnou touhu ho obejmout a už nepustit. Jen díky přísné disciplíně se dokázala ovládnout, aby to neudělala.
    Těšila se z jeho přítomnosti, snažila se s ním být každou volnou chvilku. Nabídla mu, že se s ním bude učit na zkoušky, což aspoň nevypadalo tak okatě. Ale stejně dobře věděla, že Severus má oči jen pro Lily...




    „Jak to dnes šlo?“ zeptala se večer, když si k ní Snape přisedl k zmijozelskému stolu. Všimla si, jak se na něj kdosi od stolu škaredě podíval a musela se držet, aby se nerozesmála.
    „Výborně,“ rozpovídal se s nadšeným výrazem Snape, „měli jsme lektvary, dostal jsem pochvalu, protože jsem svůj lektvar jako jeden ze dvou studentů namíchal ještě před stanoveným časovým limitem. Ten druhý lektvar byl Lilyn...“ Melissa sebou při tom jméně cukla.
    „Ona je neskutečná. Je talentovaná, dokonale...“ Melisse se nahrnula krev do tváře. Snape nedořekl větu a tážavě se na ni podíval.
    „Co se děje, Mel?“ zeptal se. Melissu zaplavila vlna vzteku.
    „Nic!“ vyštěkla, praštila příborem do talíře s nedojezeným jídlem a utekla od stolu.


    Seděla v temném rohu společenské místnosti, rukama si objímala kolena a z doširoka otevřených očí jí kanuly slzy, když ji Severus našel. „Co se to děje s mou malou Melissou?“ zeptal se skoro něžně, když k ní přistoupil.
    „Nic...“ zalhala a vzhlédla k němu uslzenýma očima.
    „To vidím,“ poznamenal jízlivě.
    „Tak to vyklop, Mel,“ pobídl ji. Ještě víc si přitáhla nohy k tělu, jakoby se chtěla před Snapem chránit a uhnula pohledem.
    „Já... já... uhmmm,“ snažila se přes slzy najít slova. Najednou ji ale cosi popadlo. Vymrštila se z křesla, popadla Severuse kolem krku a vlepila mu polibek přímo na rty. Oba ztuhli.


    „Potěš koště,“ procedila, když se od něj s vytřeštěnýma očima odlepila. Aniž by čekala na jakoukoli reakci, vysmekla se mu a utekla do bezpečí holčicích ložnic.
    „To... bylo nečekané,“ pomyslel si Snape a dotkl se svých rtů.


    Druhý den o tom ani jeden z nich nepromluvil. Seděli vedle sebe na snídani, oba jedli mlčky, dokud Snape ticho neporušil.


    „Myslím, že bychom si měli promluvit,“ řekl zasmušile, Melissa jen přikývla a dál se věnovala rýpání vidličkou do míchaných vajec. Snape už měl dojezeno, když se Melissa konečně zvedla.


    Byla krásná sobota, jaro už pomalo přebíralo nadvládu nad zimou. Slunce svítilo a prohřívalo zkřehlou zem, i když ve vzduchu byl ještě cítit zimní chlad. Jezero bylo pokryto chomáči mlhy, které se líně převalovaly po hladině. Melissa se zastavila na břehu a cítila, že Snape stojí za ní.
    „To, co se včera stalo, byla má chyba,“ začala, aniž by na Snapea pohlédla, „omlouvám se a byla bych ráda, kdybychom se k tomu nevraceli...“ Otočila se a pohlédla na Snapea, z jeho kamenné tváře však nedokázala nic vyčíst.
    „Myslím, že se k tomu budeme muset vrátit,“ řekl příkře. „To, co se včera stalo...“ začal, „nebylo jen tak, viď?“ Melissa nervozně přešlápla, tak vykouzlil tlustou deku, na kterou si oba sedli, a přenosný ohýnek, který je měl aspoň trochu zahřát a ochránit před chladem ze země.
    „Já,“ začala Melissa, stále hledící přes jezero někam do dáli, „byla jsem naštvaná, protože si mluvil o Lily... proto jsem utekla z večeře. Já... mám tě ráda, Seve, ale v poslední době víc než jako kamaráda. Ale vím, že ty máš oči jen pro Lily...“ dokončila ztěžka a konečně se na něj podívala.
    „Tak tohle trápí mou malou Mel,“ ušklíbl se, což byla jeho verze přívětivého úsměvu. Vzal ji kolem ramen, vděčně se k němu přitulila.
    „Netrap se, má malá, vůbec ti to nesluší,“ začal jí hladit po vlasech.
    „Proč jsi mi vlastně žačal říkat „malá“ ?“ neubránila se úsměvu.
    „Vždy si vzpomenu na tu malou prvačku, která se tak urputně snažila naučit kouzla pro třetí ročník...“


4. kapitola: Štěstí
„You are my sweetest downfall
I loved you first...“
Regina Spektor, Samson


    „Za několik týdnů se stala ta politováníhodná záležitost, ve které figuroval i tvůj otec,“ řekl Brumbál. Harry se zadíval do země. Kvůli této události se stále za otce styděl.
    „A tehdy se cesty Lily Evansové a Severuse Snapea rozešly. Ovšem každý z nich našel nové štěstí. Aspoň na chvíli...“




    „Severusi...“ vydechla Melissa, když jí poprvé vzal do náruče a políbil. Něco se po NKÚ stalo, co změnilo Snapeovo chování k ní. Do té doby se chovali, jakoby se mezi nimi nic nestalo, jako by k polibku, ani k rozhovoru u jezera nikdy nedošlo. Ale pár dní po poslední zkoušce za ní přišel do opuštěné společenské místnosti. Všichni byli venku a užívali si teplého počasí, jen Melisse se ven nechtělo. Byla rozmrzelá a zasmušilá a byla ráda, že se mohla schovat do prázdné místnosti a zavrtat se v oblíbeném křesle.


    „Mel,“ řekl ode dveří, zvedla pohled a hlavou mu pokynula, aby si k ní přisedl. Překvapilo ji proto, když si sedl před ní na zem a vzal ji za ruku.
    „Hodně jsem přemýšlel,“ začal. Melissa zpozorněla. Snape se ušklíbl.
    „Pořád mě máš ráda víc než jako kamaráda?“ Melissa se ušklíbla také a přikývla.
    „Myslím, že tvé city budou opětované...“ Melissa na něj chvíli nechápavě hleděla a pak se vymrštila z křesla.
    „Severusi,“ vydechla, objala ho kolem krku a vlepila mu pořádný polibek.
    „Miluju tě...“ zašeptala mu skoro neslyšně do vlasů.




    „Některé studenty docela překvapilo, že jedna z oblíbených a obdivovaných dívek si za partnera vybrala největšího outsidera, jehož jediní přátelé byli členy dosti obskurního kroužku s poměrně nebezpečnými tendencemi,“ řekl Brumbál.
    „Ale museli se s tím smířit. Slečna Greyová jim uměla velmi nevybíravým způsobem dát najevo, že „jejího Severuse“ nikdo pomlouvat nebude.“ Brumbál se uchechtl.
    „V životě jsem neviděl tak důmyslně použité kletby...“


    „Já vím, jak nenávidíš společenské akce, ale...“ Melissa na něj upřela pohled svých velkých zelených očí takovým způsobem, že Snape nemohl odmítnout.
    „Je to pro mne důležité...“ korunovala svou snahu větou, která Snapeovi už vůbec nedovolila říci ne.
    „Kruci, ta holka se mnou dokáže mávat,“ pomyslel si. Stáli spolu v Melissině soukromém pokoji, který jako primuska dostala přidělený. Melissa právě vybalovala balík, který ji ráno došel od matky.
    „Je to jen jeden večer, pak už se na žádné z Křiklanových akcí nemusíš nikdy ukázat. Nehledě na to, že by vypadalo velmi podivně, kdyby si jako můj partner nešel. Chceš mě tam snad nechat napospas Crowleymu?“ naklonila se k němu škádlivě.
    „Máš pravdu, Mel,“ řekl odevzdaně Snape.
    „Ta-dá! Co jim říkáš?“ vytáhla Melissa vítězoslavně z balíčku dlouhé šaty.
    „Mel,“ povzdechl si Snape, „dokud je na tobě neuvidím, tak jim nemůžu říkat ani ň. Teď je to jen kus hadru. Předpokládám, že hodně honosný a drahý, ale pořád kus hadru.“ Melissa se usmála.
    „Máš pravdu, chovám se jako puberťák,“ přitulila se k němu, aby ho políbila.


    Vánoční večírek Křiklanova klubu. Akce opředená aureolou něčeho vyjímečného, protože se jí mohli účastnit jen učitelé, Křiklanovi „miláčci“ a jejich „vyvolení“. Melissa si hodlala večer užít s náruživostí princezny. Jediné, co jí trochu kazilo náladu, byl fakt, že mezi pozvanými byla i Lily. Snape s ní sice od NKÚ nepromluvil, ale Melissa si nebyla jistá, co se stane, když budou ti dva konfrontování tváří v tvář. Navíc Lily už nějakou dobu chodila s Jamesem Potterem, což by asi Snapeovi na náladě moc nepřidalo...


    „Každý na tobě může oči nechat,“ ušklíbl se Snape, když spolu v objetí tančili na pomalou píseň. Víc se k ní přivinul.
    „Všimla sis, co to dělá s tím starým prďolou?“ zašeptal ji spiklenecky do ucha a hlavou naznačil Křiklanovým směrem. Profesor oba tanečníky pozoroval s neskrývaným zaujetím. Melissa se zvonivě zasmála. Nikdy v životě si nepřipadala šťastnější. Byla jako princezna, oblečena do temně smaragdových šatů, které obepínaly její štíhlé tělo, s nebezpečně hlubokým výstřihem, ve kterém se rýsovala pevná ňadra a dlouhou splývavou sukní. Pohybovala se se samozřejmou elegancí, užívala si pozornosti a zároveň se snažila, aby se v jejím „světle“ trochu vykoupal i Snape. Se škodolibým zadostiučiněním zaznamenala, že Lily Evansová vedle ní, i v krásných šatech, vypadá jako vidlačka...


    „Severusi,“ pošeptala svému příteli, když se čas přehoupl přes půlnoc, „chtěla bych ti něco věnovat.“ Snape si všiml jejího ruměnce. Oba se vydali k jejímu pokoji.
    „Myslím, že nastal čas, abychom se v našem vztahu posunuli o něco dál,“ řekla, když se posadila na postel. Zadívala se na něj zpod víček, Snape se při tom pohledu zachvěl.
    „Pojď ke mně,“ zavrněla a stáhla ho k sobě na postel. Začala ho hladově líbat a pomalu vysvlékat.


    Tu noc se z nich stali milenci...




5. kapitola: Lhář
„You have taken away the trust,
you're the ghost haunting through her heart.
Past and present are one in her head,
you're the ghost haunting through her heart“
Within Temptation, Restless


    „Ale Snape s ní nezůstal,“ vložil se do Brumbálova vyprávění Harry.
    „Ne, bohužel ne,“ přitakal Brumbál smutně.
    „Zatímco Melissa dokončovala studium posledního ročníku, Snape se přidal společně se svými přáteli k lordu Voldemortovi. Velmi rychle začal šplhat po žebříčku Voldemortových oblíbenců, až se stal něčím jako jeho „pravou rukou“. Tehdy se také dozvěděl o té věštbě. Poté, co Melissa dokončila úspěšně studium, přestěhovali se spolu do Snapeova domu na Tkalcovské ulici a tam spolu další skoro tři roky bydleli, dokud nedošlo k té hrozné noci, kdy lord Voldemort zabil tvé rodiče, Harry. Snapea, který tehdy působil jako dvojitý agent v našich službách, to zničilo. Tehdy vyšlo najevo, že profesor Snape nikdy nepřestal Lily milovat.


    A Melissa Greyová se ocitla ve velmi nezáviděníhodné pozici...“


    „Jak jsem mohla být tak hloupá...“ Melissa stála u okna ve své ložnici v sídle rodiny Greyů. Na sobě měla tmavě fialové šaty, ty ale byly pomačkané. Vlasy měla neupravené, jakoby si je několik dní nečesala. Oči, pod kterými se rýsovaly temné kruhy, upřela k ocelovému nebi. Ten rok začalo sněžit velmi brzy, už od rána se k zemi snášely těžké sněhové vločky. Věděla, že příjde škemrat o odpuštění, proto ji nepřekvapilo, když se na příjezdové cestě zhmotnila postava zahalená do černé.
    Jen za pár chvil se ozvalo zaklepaní na dveře. Melissa se ani nenamáhala otočit, když Snape pomalu otevřel dveře. „Melisso,“ hlesl.
    „Vypadni,“ sykla Melissa a zaťala ruce v pěst.
    „Chápu, jak se asi cítíš, ale...“ začal Snape neobratně, v tu chvíli se prudce otočila a v očích ji zablesklo.
    „Co si o sobě myslíš, Snape?“ zaječela.
    „Že sem jen tak příjdeš, omluvíš se a vše bude v pořádku? Nebude, nikdy už to nebude v pořádku...“ Ztišila hlas a po tvářích se jí začaly řinout slzy.
    „Zradil si mě...“ řekla skoro neslyšně.
    „Lhal si mi celé ty roky, co jsi byl se mnou... Potřeboval sis zahojit zlomené srdíčko, když tě ta mudlovská šmejdka nechala a já byla první po ruce...“ Snape mlčel, neodvážil se říct ani slovo. Najednou přišla Melissa přímo k němu a zadívala se mu zpříma do očí.
    „Víš, co jsi, Severusi Snape?“ zasyčela.
    „Jsi zbabělec. Obyčejný zbabělec, který ani nedokáže přiznat, že celou dobu miloval jinou... A teď mi zmiz z očí, už tě nechci nikdy vidět,“ řekla výhružně.
    „Mel, já...“ pokusil se Snape něco říct. V tu chvíli protnul vzduch plamen, který po něm Melissa vyslala ze své hůlky. Jen těsně minul Snapeův obličej a donutil ho se stáhnout. Rychle přešel ke dveřím a otevřel je. Než však odešel, ohlédl se a uviděl, jak Melisse kanou ze zelených očí slzy...


    „Melissa se pak přestěhovala za příbuznými na sever, kde už zůstala,“ shrnul Brumbál.
    „Stala se profesorkou na Kruvalském institutu. Čas od času jsem měl možnost se s ní setkat, když přijížděla na prázdniny zpět do Anglie, protože se držela výhradně kouzelnické společnosti. Vždy byla perfektně upravená, vtipná a velmi společenská, ale při bližším pohledu bylo zřetelné, že není úplně štastná. Jakoby ji obklopoval závoj téměř neznatelného smutku.“ Brumbál se na chvíli zamyslel.
    „Pokud je mi známo, s profesorem Snapem se už nikdy nesetkala...“


    „Jak to všechno víte,“ neudržel se Harry. Věděl, že Brumbál dokáže vyšťárat informace i z těch nejzapadlejších koutů (koneckonců to sám Harrymu předvedl), ale nechápal, proč se tak zevrubně zajímal zrovna o tuto ženu.
    „Určitě jsem se zmínil, Harry,“ podíval se na něj Brumbál skrz půlměsícové brýle, „že slečna Greyová byla nejen z čistokrevné, velmi vážené kouzelnické rodiny, ale také velmi talentovaná čarodějka.“
    „Sledoval jsem ji,“ přiznal Brumbál.


    „Upřímně, děsil jsem se dne, kdy se připojí k Smrtijedům. Z pro mě neznámých důvodů se tak nikdy nestalo...“


6. kapitola: Poslední rozloučení
„I've tried so hard to tell myself that you're gone
But though you're still with me, I've been alone all along“
Evanescence, My Immortal


    Melissa se na sebe podívala do zrcadla. Ještě jí nebylo ani čtyřicet, ale najednou si připadala stará, neskutečně stará. Jakoby na jejích bedrech ležely stovky let. Jejího krásného obličeje se sice pomalu začínaly dotýkat vrásky, ale stále přitahoval pozornost mužů. Všechny však odmítala, nikdo nevěděl proč.


    Celé roky doufala, že se situace obrátí v její prospěch. Párkrát se v průběhu let se Snapem sešla, vždy se k sobě chovali s uctivou zdvořilostí, ale nikdy nic víc. Melissa cítila, že Snape je v hloubi duše spojen s Lily, zatímco ona, Melissa, mu nikdy neodpustila...


    Sklopila hlavu. Venku zářilo slunce a rozehřívalo místnost paprsky, které procházely přes okno. Byl červen. V červnu, před více jak dvaceti lety, se to všechno začalo, tehdy Snapea poprvé políbila. A teď, v červnu, po více jak dvaceti letech, se to všechno skončí.


    Ještě jednou se na sebe podívala do zrcadla, zapnula si sponu pláště pod krkem a skryla hlavu přetažením kápě. Pak vzala hůlku a snítku fialového šeříku, který ráno utrhla v zahradě, a vydala se na svou poslední cestu...


    Věděla, že pohřeb se bude konat v Bradavicích. Přišla jen chvíli po začátku a ani ji moc nepřekvapilo, že se ho účastní tak málo lidí. Severus nikdy nebyl moc oblíbený. Všimla si, že v hloučku stojí i Harry Potter, syn Lily Evansové. Stoupla si bokem, kde si ji skoro nikdo nevšiml a počkala, až všichni odejdou. Když byla sama, podívala se na náhrobní kámen. Při pohledu na jeho jméno se svezla na kolena a hořce se rozplakala.
    „Severusi,“ šeptla skrz slzy.
    „Vždy jsem tě milovala. Bez tebe nejsem nic. Můj život nemá cenu...“


    Veděla, co chce udělat. Vytáhla hůlku. Zamumlala triviální kouzlo. Na jejím zápěstí se objevily řezné rány. Stále na kolenou, pohladila náhrobní kámen, jakoby to byl Severus sám.


    „Už brzy budeme spolu... napořád...“ zašeptala a upadla do věčného spánku...

Žádné komentáře:

Okomentovat